Co říká na záměr developrea a postoj radnice Mgr. Milena Flodrová, historička bydlící od prvopočátku na Lesné? Podle ní by měli občané být informování prostřednictvím veřejných schůzí o jakýchkoliv záměrech radnice a rmít možnost se vyjádřit a ozhodovat o budoucnosti Lesné. To, že nám prodali Obzor doslova ,,za zády" je nemorální a podraz. Lesná patří nám, občanům, my zde žijeme a my máme právo o ní rohodovat.

Milena Flodrová: "V sídlišti Lesná žiji už bezmála plných 50 let (od 5. 12. 1967) a za celou tu dobu jsem nikdy nezatoužila se přestěhovat někam jinam. Prožila jsem tu šťastný rodinný život a i když už teď tady žiji sama jako vdova a dospělí potomci mne chodí jen navštěvovat, neměnila bych ani dnes.
Je tu stále krásně a já si uvědomuji, že je to tím, že sídliště je položeno v těsném sousedství lesů a přírody vůbec, že se dá na procházku vyjít z domu kterýmkoliv směrem a že vzduch je tu mnohem čistší než kdekoliv jinde v Brně.
    Zažila jsem tudíž ještě i období jakéhosi dokončování celého sídliště (1967-1970), kdy se formovala střediska obchodu a základních služeb do čtyř center (Polany, Lučiny, Obzoru a Dukátu), pomalu se rozjížděla doprava a před paneláky stávala dvě, nanejvýš tři auta pro celý dům. To vše se pochopitelně postupem času měnilo a vlastně se to stále mění dodnes. To je přirozený chod času. Je také samozřejmé, že celé sídliště už prošlo i generačním vývojem, který způsobil, že kromě nás, dnes už zestárlých původních obyvatel, se v sídlišti objevují stále více mladé rodiny s dětmi, které však mají poněkud jiné požadavky na celé životní prostředí. Přibylo aut (dnes mají samy rodiny dvě i tři), přibyla nákupní centra Billa, Albert a Lidl, nad Lesnou vyrostla tzv. Kamčatka a po ní i Majdalenky, kromě původních věžáků na Loosově se v siluetě sídliště objevily i tři další věžáky, a to nahoře na jeho okraji, při konečné zastávce autobusů se tiše usadil Metrologický ústav a Domov seniorů, za ním pak impozantní blok kancelářských místností (v současné době 11 firem) s přilehlými přízemními budovami skladů a dvou dalších firem, byl postaven také hotel Orion, za věžáky na Majdalenkách přibyly plechové sklady a u lesa budova s mládežnickým centrem, při Okružní ulici vznikla dokonce jedna celá nová ulice Tomečkova, prodejny a opravny aut, budova Tepláren Brna, výškové garáže, ale i sportoviště Start aj. Možná i proto se už bezmála deset let mluví též o příp. dostavbě uvnitř sídliště, zejména v místě býv. nákupního centra Obzoru, i když se příliš nepovedla dostavba areálu podobného nákupního centra Polana, kde je dnes (kromě už také chátrajícího centra) "živoucí" hlavně pošta 38.
    Nevím, zda je všeobecně známo, že původní tvůrci a projektanti sídliště Lesná se inspirovali osobní návštěvou slavného finského městečka zv. Tapiola, které se stalo známým proto, že bylo celé vybudováno v nádherném přírodním prostředí finské krajiny a které tak dalo návod a směr k budování podobných sídlišť i v jiných zemích. Ostatně o tom vše pojednává literatura, která se Lesnou zabývá. Nejznámější je publikace "Lesná – 50 let sídliště. Historie, současnost, perspektivy. Sborník příspěvků k výročí sídliště Lesná. Vydáno nákladem občanských iniciativ na Lesné v Brně roku 2012, 163 str. INBN 978-80-260-2839-0". V ní se právě problematikou Obzoru zabývá na str. 87-94 článek Aladára Minárika, "Spor o Obzor. (Zůstane pro nás sídliště Lesná i do budoucna  krásným domovem?)" Problematikou sídliště se však podrobně obírá i článek Lucie Zadražilové, "Brněnská Tapiola. Sociokulturní pohled na brněnské sídliště Lesná a jeho vztah k finské Tapiole", In: Sborník Brno v minulosti a dnes, č. 26, z roku 2013, str. 213-260 a tamtéž na str. 261-296 i článek Miroslava Diviny, "Podoby brněnských sídlišť". Obě studie vycházejí též z publikace "Tapiola. Life and Architektur, ed. Timo Tuomi, vyšlo v Espoo 2003, kde je uveřejněna i řada článků finských odborníků na různá témata sídliště. Poslední studií o Lesné je zatím článek Martina Malečka "Sídliště Lesná – unikátní příklad panelového obytného celku. Svědectví progresivního urbanismu a architektury šedesátých let 20. století v Československu", In: Jiří Mihola, Aleš Filip (ed.) Brno v proměnách staletí. Kapitoly z dějin města pod Špilberkem. Brno, Masarykova univerzita 2014, str. 177-188.
    Všichni se shodují v tom, že brněnské sídliště Lesná není jen nejkrásnějším, nejpůsobivějším a tudíž i nejlepším sídlištěm města Brna, ale snad i celé naší republiky a že má své významné místo i v rámci Evropy. Ano, o tom jistě není pochyb a domnívám se to i já. Jako historik však vím, že i takováto místa musela a musí stále v proměnách času doznávat určitých úprav a změn a že tam, kde k tomu nedošlo a nedochází a prostředí tak přestalo či přestává vyhovovat potřebám života dalších nastupujících mladších generací, bylo z toho více škod než užitku. Proč to říkám?
Protože v žádném trvale neměnném skanzenu se nedá žít plnohodnotným životem oněch minulých dob, v nichž skanzen vznikl. Proto i dnes skanzeny slouží jen jako vzácné muzejní exponáty pro názornost současnosti, v jakém že to prostředí se v minulosti žilo. Občas se v nich konají různé akce a slavnosti, jednotlivé části jsou často i předmětem obdivu návštěvníků, ale pro stále se vyvíjející způsob života už při nejlepší vůli sloužit nemohou. A je jasné, že by bylo velkou škodou, kdyby se i dnešní brněnské sídliště Lesná, jakkoliv ještě moderní a současné, časem stalo takovým neměnným skanzenem 60. a 70. let 20. století, v němž by nová a po nás – starousedlících - nastupující generace prostě ani žít nemohla. A sídliště Lesná by čekal časem úplný zánik. Má to však jeden velký háček!
Každá nutná změna (když přijde její čas!) by měla být včas a už předem podrobně uvážená, prodiskutovaná nejen z pohledu generace současné, či odcházející, ale i té nepozorovaně přicházející a měla by odpovídat tomu, čemu se říká "duch místa", tedy tomu, co je právě pro ono místo nesporně charakteristické. A veškeré opravy a úpravy pak podřídit onomu duchu místa, a to bez ohledu na to, zda jde jen o opravy životně nutné, vyvolané pozvolným chátráním budov v čase a prostoru, nebo též o jakési doplňování zcela novými objekty, třeba do té doby v oněch místech i nevídanými. Ty běžné a nutné opravy, jak víme, asi většinou nevyvolávají rozpaky a diskuse, protože se prostě udělat musí, aby poté nedošlo k totální devastaci. Tím si už prošly takřka všechny obytné paneláky v sídlišti Lesné a nikomu to neuškodilo, ba naopak. Paneláky jako kdyby svými barvami a novými balkony a vchody procitaly z chmurného snu. Podobně více méně bezproblémově získaly svou charakteristickou tvář i ony tzv. "doplňované" a už i výše zmíněné budovy, které sídliště ve dnech svého zrodu ještě dávno nemělo. Proč? Protože ony všechny správně uznávaly také určitý stavební sloh a ráz sídliště Lesná a v rámci svých užitkových nabídek se mu přizpůsobily. Jsou světlé, střídmé, nesnaží se napodobovat různé stavební slohy, mají odpovídající rozměr a hlavně, nebyly stavěny jen pro to, aby tu jenom stály, nebo snad – jak se říká – byly pro parádu, ale proto, aby také sloužily všem těm, kteří zcela přirozeně zatoužili se dnes v sídlišti Lesná trvale usídlit a žít tu svůj život ve společnosti starousedlíků. A já si myslím, že by tomu tak mělo být i v budoucnu vždy, když se pocítí potřeba něco generálně opravit nebo dokonce nutně vybudovat i něco zcela nového především pro zdokonalení života v tomto sídlišti.
    K tomu je však potřeba jedné velké věci: znát dokonale naturel, zájmy a záliby jeho obyvatel, ale i chod a potřeby celého sídliště, tj. vědět přesně, co sídliště už má a co naopak ještě potřebuje, ať je to vybavení obchody, službami, školami a školkami, kulturními a duchovními centry, zdravotnickými zařízeními, hřišti, sportovišti, kluby a tělocvičnami, garážemi, komunikacemi, dopravou, pohodlnými dopravními prostředky a aby to vše zároveň bylo i doplněno vkusnou moderní výzdobou uměleckými díly a také oněmi tichými místy klidu a pohody v přírodě, která je právě k tomuto sídlišti tak štědrá.
Zdá se, že je toho najednou moc. Ale pro onen budoucí další nutný rozvoj sídliště a života jeho obyvatel je to naprosto nepostradatelné. A myslím, že ti, jimž blaho Lesné opravdu leží na srdci, by se měli v klidu a bez nervozity znovu spolu sejít, třeba na půdě již existujícího Sdružení občanů Lesné a tam bez vzájemného osočování a umíněného prosazování jen svých osobních zájmů si udělat poctivě a odpovědně jakousi důkladnou inventuru, co sídliště Lesná dnes už má a v jakém stavu to je a naopak, co mu ještě chybí a v jakých časových intervalech by se poté mělo realizovat a kdo za to vše bude odpovědný.  Stanovit si prostě a jednoduše ona základní pravidla hry, na nichž se všichni dohodnou (včetně nadřízených a k tomu právně příslušných orgánů) a ta pak důsledně plnit během příštích let.
Znovu se tak nabízí - jako jeden z možných způsobů řešení - jakýsi návrat k nové aktivizaci již dříve založeného "SDRUŽENÍ OBČANŮ LESNÉ", tedy onoho "SOL", které už samo i řadu věcí iniciovalo a statečně hájilo či prosazovalo (za což těm, kteří se na tom všem dobrém a prospěšném podíleli, patří poděkování a úcta!) a právě ono by si mělo dát tu práci a kultivovaně a neukvapeně se domluvit na jakési výše uvedené podobě inventarizace a z ní pak vyplývajícího pevného návrhu jakési rozumné perspektivy budoucnosti Lesné. Možná by nebylo marné se poté i znovu pokusit o ono- sice jednou už zamítnuté - zařazení sídliště Lesná do seznamu národních kulturních památek s tím, že by se týkalo jen urbanistické podoby sídliště a nikoliv i jednotlivých budov, jež si časem určitou vhodnou modernizaci zcela jistě vynutí. Právě při této žádosti a jejím novém zdůvodnění by se znovu mohl v klidu předložit také návrh, které to ještě lokality - do katastru Lesná příslušející - bude možno i poté v příštích letech případně zastavět dalšími potřebnými (a hlavně jakými!) budovami, nebo naopak, co se už v žádném případě zastavět nesmí. Mělo by se i zároveň stanovit, co by mělo mít přednost a co ještě počká. To vše by pak mělo být projednáno, schváleno, pečlivě zdokumentováno a odhlasováno a tím i stvrzeno příslušnými nadřízenými úřady, aby to záhy mohlo vstoupit v život.
A pak by nastalo velmi obtížné, ale i záslužné jednání s dosavadními firmami, podnikateli a zaměstnavateli, zda jsou ochotni se tomu všemu i oni podřídit, zůstat v Lesné a dělat upraveností a prospěšností svých objektů a podniků celému sídlišti Lesná čest a reprezentaci, či zda s tím vším sami nesouhlasí a zvolí si raději odchod. Pak bude třeba hledat jinde. Těm pak, kteří budou ochotni zůstat a spolupracovat se "SOL", maximálně vyjít vstříc při domluvě ekonomických podmínek jejich setrvání.
Já vím, že toto teoretizování je (proti oné mnohem těžší praxi realizace) velice jednoduché, ale bez něho to asi jinak nepůjde. Já sama jsem si v minulých dnech některá místa v Lesné (kam se spíše dostanu jen zřídka) znovu osobně obešla, abych nemluvila do větru a celou situaci jsem si tak pro sebe postupně ujasňovala. Mohu dosvědčit, že to ani pro mne nebylo jednoduché a bez problémů."
 

Dále líčí, že "developer může zatím nízký komplex kdykoliv navýšit, jsou opět jen důsledkem toho neuváženého prodeje celé lokality".

"Podle mne by tam asi mělo opravdu zůstat menší útulné a příjemné pohostinské zařízení typu restaurace s kavárnou a malou vinárnou či vinotékou, dále ona lékárna, příp. i ono řeznictví (kam jsem i já chodívala před otevřením Billy a kde jsem byla vždycky velmi dobře obsloužena!) a možná - po uvážení prosperity- i onen prodej oděvů. Někde v menším prostoru bych ráda viděla malou kopírku spolu příp. se sazkou a sběrnou oděvů na čištění spolu a jednoduchými opravami oděvů (i bot?). Nevadila by mi ani veterinární ordinace či služby pejskům a kočičkám.V rozpacích stojím jen před Prodejnou pneumatik, to nedovedu posoudit, zda je právě tam nutná a žádoucí a zda by právě její prostory nemohly být využity spíše pro širší veřejnost. To však ponechávám na rozhodnutí  jiných, zkušenějších odborníků."